Jak u nás vznikají střihy (Zápisky z dílny)

18.10.2026

Zápisky z dílny

Jak vznikají střihy?

Nejdřív je nápad. Malý. Potom větší. V hlavě mi pomalu krystalizuje nový kousek. Otáčí se, mění tvar, posouvají se na něm jednotlivé členící švy.

Změnit. Vrátit. Zkusit jinak.

Spousta malých úprav, které se odehrají ještě dřív, než se vůbec dotknu papíru. Přemýšlím, co nám chybí. Co bych na tom kousku chtěla mít já. Nosila bych to? K čemu? Bude se to líbit zákaznicím?

Poslední byl kratší. Uděláme delší. A co rukávy? Hladká silueta? Víc vytvarovat pas? Nebo radši volnější? Sleduju ho v hlavě ze všech stran.

Myslím, že už to mám! Teď ještě přenést to na papír.

Místo pro fotografii 1

Nápad, náčrt nebo materiál, ze kterého může vzniknout nový kabát.

Rozroluji velkou roli. Hnědák. Hnědý papír. Šustí, točí se a neustále mě rozčiluje tím, jak se mi kroutí pod rukama. Zatížím ho a začínám spojovat jednotlivé linky, body na papíře.

Tady ubrat. Tamhle přidat. Prodloužit. Rozšířit. Nastřihnout, udělat střihovou manipulaci, posunout o kousek dál.

Postupně se objevuje tvar. Silueta. Kontroluju švy, jestli na sebe navazují. Kolem mě přibývají kusy papíru. Kde je osnova? Naznačit. Přední středový díl. Boční přední díl. Zadní…

Vážně jsem na přední díl právě napsala zadní?

Tady budou záda. A tamhle jsem vlastně nechtěla šev. Jenže když ho tam přidám, můžu krásně vytvarovat siluetu. Z boku to udělá moc hezký tvar. Stříhám už hotový střih a za pomoci hlavního pomocníka - izolepy - rozšiřuji dané místo o kus dalšího papíru.

Střih je hotový. Můžeme ušít prototyp.

Místo pro fotografii 2

Papírový střih, nůžky a ruce při práci na střihovém stole.

„Ivo? Prosím, potřebuju to nastříhat a nechat ušít. Chtěla bych, aby to vypadalo takhle. A tady takhle…“ Vysvětluju, ukazuju.

„Tohle nepůjde, zkusíme to takhle?“
„To půjde. To zvládneme. Jde se na to.“

Stříhá se.

Každý prototyp se musí nastříhat pěkně jednotlivě. Položit střih, vzít nůžky, vystřihnout. A potom všechny díly poskládat do úhledného balíčku a předat švadlence. Ta se z nich pokusí sešít první hotový kus. Sedí to? Nesedí? Pojďme to vyzkoušet.

Za drnčení stroje a syčení napařovací žehličky vzniká první hotový kus.

Švadlena při práci v dílně Black Mountain

Z archivu naší dílny.

Ahoj, kabáte!

Celou dobu vlastně mluvíme o kabátu. To jsem mohla říct hned, že jo? :)

A ten kabát bude dobrej. Myslím, že bude vážně dobrej!

Teď se hledá dobrovolník. Kdo si to na dílně zkusí? Kdo ukáže, jak mu to sedí? Nebo nesedí? Obléká se. Prohlížíme. Otáčíme. Vlastně je to dobrý. Těch úprav bude jenom minimum.

Povedlo se to napoprvé.

Vítězný taneček v mojí hlavě. Ta radost! Těžko se popisuje, jakou mám radost, když tohle vyjde. Dívám se na něco, co ještě před chvílí existovalo jenom v mojí hlavě. A teď to někdo nosí.

Tohle je okamžik, kdy jsem na sebe hrdá.

Místo pro fotografii 4

Zkoušení prvního prototypu a ladění siluety kabátu.

Pak ještě ladíme. Ušili jsme M. Je to opravdu M? Není trochu těsnější? Budou pod tím ženy nosit mikinu? Aha. Tak tady ještě přidáme. Co když má žena culík? Kapuce musí sedět.

Přidat, ubrat, zkrátit. Poladit všechno, co jsme při prvním zkoušení našli.

Druhý prototyp.

Jo. Už se blížíme. Když je základní střih vyladěný, musí dostat i další velikosti. Ještě S, ještě L, XL. A co XS? Budeme ho dělat? Těch otázek. Zkoušíme, kontrolujeme, odšíváme další velikosti. A teprve když máme hotovou celou velikostní řadu, může střih do výroby.

Místo pro fotografii 5

Detail kapuce, kapsy nebo zkoušení velikosti kabátu.

Vybrat materiál, barvy, sehnat zipy, náplety, koncovky, brzdičky...

U kabátu je toho potřeba tolik. Malé kousky, které do sebe musí zapadnout, aby to celé fungovalo. Každá drobnost rozhoduje.

A chyby? Ty se můžou stát taky. Jsme lidi. Občas něco přehlédneme, něco musíme vrátit a předělat. Snažíme se jim předcházet. A učíme se. Pořád.

Tohle všechno je běžná součást naší dílny. Přemýšlení, zkoušení, úpravy. A tak pořád dokola.

Radost, když se něco povede. A další pokus, když to ještě není ono.

Napařovací žehlička při dokončování oděvu v dílně Black Mountain

Z archivu naší dílny.

Tak takhle u nás vznikají střihy. Až někde na konci toho všeho se na stříhací stůl položí látka v několika vrstvách. Nastříhá se. Ušije, vyžehlí, označí. A potom už ten nový kousek vidíte vy. Ale o tom zase někdy příště...

Doufám, že vám ty naše střihy dobře sedí. Vážně se o to snažíme.

My je prostě děláme s láskou. ♥

Lucka

Tento článek je součástí edice Zápisky z dílny. Pokud chcete v naší dílně ještě chvíli zůstat, přečtěte si také další zápisky:

Ahoj podzime! Maličkosti běžného dne

Další článek