O Black Mountain

 

Něco málo o nás a naší malé firmě. :)

DREAM TEAM 

Krátká verze pro ty, kteří jen chtějí vědět, kdo vlastně jsme.

Verze pro čtenáře, kterým nevadí menší román a až moc detailní výklad. :)

 

 


 

Pár informací o Black Mountain

 

Black Mountain vzniklo 15. 9. 2011. Je a byl to malý, teď už spíše velký, splněný sen.

Jsme liberecká firma, dílny máme s výhledem na Ještěd, vážně krásný výhled... :)

Šijeme oděvy v limitovaných sériích podle vlastních střihů. Snažíme se pracovat originálně, hledat jiné cesty, střihy, materiály i zpracování nebo naopak hledáme cestu v jednoduchosti.

Jmenuji se Lucka Laštůvková a jsem majitelkou firmy... Značka Black Mountain vznikla překladem mého příjmení (za svobodna Černohorská) do angličtiny. Mám vystudovanou SŠUP v Ústí nad Orlicí obor Návrhářství a modelářství oděvů.

V současnosti máme dílnu i obchod v Liberci v centru města a kamenné prodejny v Praze a Hradci Králové. Více informací naleznete v kontaktech.

Spolupracujeme se skvělými malými šicími dílnami z okolí, s českými výrobci materiálu od úpletů až po nitě a knoflíky. Ale máme i skvělé dodavatele ze zahraničí.

  


 

 Dlouhé vyprávění o Black Mountain

 

Být tohle pohádka, tak začíná hezky klasicky. Za devíti horami a devíti řekami, žila byla... Ale tohle není pohádka, ale život. A pokud Vám mám tenhle příběh vyprávět, měla bych začít na začátku. A tak se omlouvám za delší vyprávění, ale věřím, že příběh nejde uspěchat. Možná jste ho už četli, převyprávěný v rozhovoru, ale nikdy ne psaný čistě mnou, tak jak já jsem to cítila a vnímala. A tak si beru tento prostor jen a jen pro tento příběh a konečně jen já budu vypravěčem. Bude to dlouhé, omlouvám se. Nečtěte, pokud chcete jen fakta, ta když tak najdete v kontaktech... A kdo rád čte a chce, pro toho jsou ty řádky níže psané. Nalijte si dobrou kávu, pohodlně se usaďte a kdo dočte aspoň na konec prvního odstavce, tak má zlatého bludišťáka... : )

 

Jmenuji se Lucka Laštůvková. Někdy ve dvanácti nebo snad třinácti letech jsem přišla za rodiči s tím, že chci jít na střední na textilku. No... Dejme tomu, že reakce nebyly nejvíc nadšené. On se taky psal rok myslím 2000 a nebylo to pro textil nejlepší období. Nicméně tvrdohlavost, která mi bohužel (nebo bohudík?) zůstala, tak ta si stála za svým. Maminka tehdy tvrdila, že by obchodní škola byla lepší, táta zase mluvil jen o CNC strojích (a teď vážně, kdo mě znáte - umíte si to představit? :)). Textil neměl budoucnost, nedá se tím uživit, všichni kupují levné zboží z všudypřítomných tržnic (to byly časy, pamatujete? :)). Přesto jsem o dva roky později posílala přihlášku na vysněnou školu. Rodiče jsem uklidnila tím, že když se na uměleckou nedostanu, pošlu přihlášku na obchodní školu i na průmyslovku...

 

Nevím, zda to nakonec víc překvapilo rodiče nebo mě, ale světe div se, byla jsem přijata. Střední škola uměleckoprůmyslová v Ústí nad Orlicí se stala na čtyři roky mým novým působištěm. Obor Návrhářství a modelářství oděvů pak mou novou životní cestou. Jak moc, to jsem si tehdy nedokázala ani představit...  Co říct o těchto rocích? Byly rušné, byly krásné, byly náročné, ale byla jsem tam moc ráda. Našla jsem se v tom a bavilo mě to, naplňovalo. S maturitním vysvědčením v kapse jsem ale nevěděla co dál. Hledala jsem to své místo na světě. Stroje byly odloženy pod stůl a nastala realita běžného života. V té době jsem potkala člověka, který mi změnil život. Mého manžela. Nastalo balení kufrů a stěhování se do 180 kilometrů vzdáleného Liberce. 

Liberec je nádherné město. Byla jsem tu jako doma skoro od prvního dne. Patřila jsem sem. Zkoušela jsem a hledala práci, vždyť v textilu se neuživím a nemá budoucnost (povídali), psal se rok 2007 a já tápala a hledala a zkoušela. Marketing, prodej, personální agentura. Vydrželo mi to celé čtyři roky, než jsem stanula před otázkou, jestli pracovní místo, kde bych byla jako ryba ve vodě, vůbec existuje. V nabídce a inzerátech jsem ho nenacházela, moje kreativní část duše plakala po nějaké realizaci a stroje tak dostaly své místo zase na stolech, kde jsem po večerech po práci šila.

 

Všechno se má zkusit... Co nejhoršího se může stát? S podporujícím partnerem jsem se rozhodla, že si zkusím natlouct nos na vlastní pěst. Když to místo na světě pro mě neexistovalo, musela jsem ho vytvořit. I kdyby jen na chvíli. S pohledem nazpět se musím smát, protože ta holka, která 15. 9. 2011 otevřela poprvé dveře své nové maličké dílničky, tak ta si ten nos natloukla mnohokrát a byla hodně velký snílek a idealista (tady moc doufám, že kus tohohle mám dodnes :) ).

Se třemi stroji a malou hromádkou látek a špulkami nití v počtu, který byste spočítali na prstech ruky. Od nuly. Den za dnem jsem dávala do toho svého snu všechno. Dodnes si pamatuji, jak manžel po práci přišel za mnou na dílnu a já ho hnala pro nit do galanterie, protože ta jedna barva nitě, která byla zrovna ve vyšívacím stroji mi došla a já prostě potřebovala tu sukni dokončit, tak jsem byla nadšená a tak moc od nuly jsem začínala. Na první trhy do Prahy (ahoj Dyzajn markete! :)), jsem jela Student Agency se třemi Ikea taškami (díky za ně IKEA!:)), na Černém Mostě jsem málem ztratila kus stojanu a k Národnímu divadlu dorazila napůl mrtvá. No, zkuste s tímhle jet pražským metrem... :) A ony se ty věci líbily. Ty reakce! První vystavené kousky zmizely, došila jsem další a s nadšením sledovala jak mizí. Ono se vážně líbí, to co vytvářím? Tu vzpomínku na ten pocit mám ráda a dodnes ho často mám. Překvapení, radost a vděčnost. Sakra velkou vděčnost.

Byla jsem sama přibližně dva roky, jezdila s manželem na trhy, šila, balila balíčky, odepisovala. Pak už ani hodiny a hodiny šití nestačily k pokrytí poptávky a já hledala někoho šikovného k sobě. Našla jsem skvělou externí švadlenku. A tak se šilo ve dvou (a šije s námi dodnes). Sukně a zase sukně, protože jak se ušily, tak mizely. Dílnou mi prolétlo pár slečen brigádnic a všechno to směřovalo k bodu, kdy ta malá dílnička už nestačila (nedalo se občas ani projít ke dveřím, někteří možná pamatují :) ).

 

Nový prostor o celé dvě patra níže přinesl nové možnosti. Chce to někoho na pomoc, někoho na komunikaci, balení, focení... Místo bude, dáme inzerát. Pamatuji si to jako dnes, protože to bylo velké rozhodnutí. Vystavila jsem inzerát a čekala. Maruška z Co si dneska vezmu na sebe jej nasdílela na svém profilu a já záhy řešila na 90 životopisů. Prošla jsem je svědomitě všechny. Jedna mi ale padla do oka, podle fotky, úsměvu i toho jak psala. A tak přišla na pohovor Nikča. Nadšení a jiskru v oku měla i tehdy, ani rozestavěná dílna ji nevyděsila. Byl listopad 2014 a my se domluvily. Na brigádě, na chvíli jen (to se ví), na tři měsíce do jara (pak už ne), co kdybychom to protáhly do léta a co teda i léto? 1. září 2015 se upsala, že zůstane na plný úvazek. :) Těžko popsat tyhle časy. Možná by měla tuhle verzi svého příběhu jednou odvyprávět i Niky. Byla to doba bláznivá, střelená, šibeniční a dokonalá. Pro mě. (Teď nevím, jestli chci vědět, jak to vnímala Niky :)).

V listopadu téhož roku se přidala do bandy Janička. Našli jsme ji tak, že jedna skvělá zákaznice vybírala sukni na dílně a já jí říkala, že víc novinek není, nestíhám. Ona na to jen - ale já znám jednu skvělou švadlenku. A tak jsme našli Janičku. Osud ji k nám zavál a taky ji na dílně najdete i dnes. A pak přišla Val a Marcela na jaře 2016. Shodou šílených událostí ze dne na den nastupovala Jarka. A v době těch šílených květnových událostí roku 2016 mi zazvonil telefon. Jmenuju se Líba a vím, co děláte a hrozně se mi to líbí. Chci u vás pracovat a budu dělat cokoli, nebudete třeba otevírat obchod? To praštěné mé já, které prostě v krizi skočí do všeho bezhlavě řeklo jen, no zrovna jsem ráno šla kolem maličkého obchůdku, který se mi vždycky líbil a bylo by krásné mít obchod... Za tři dny jsem byla rozhodnutá, za týden se podepisovala smlouva, předání klíčů... Liberecký obchod jsme otevřeli po třídenní šílené montážně malovací i podlahu pokládací štaci v červnu 2016... Při přestřižení mašle na vstupu mi došlo - no do háje, já mám obchod, kdy se to všechno stalo??? Ráda bych k tomu jen řekla, že pokud jste tam v začátcích byli a spadl na vás závěs nebo nesvítilo světlo nebo jiná podobná záležitost... Tak, že se moc omlouvám, ale je dost možné že to byla část, kterou jsem montovala já... :) (Celkově dodnes mohu s čistým svědomím říct, že prakticky veškeré vybavení dílny i obchodů jsme montovali s manželem skoro sami a že pokud potřebujete poradit s jakoukoli montáží čehokoli z IKEA, tak jsem profík prakticky renomovaný. :))

 

Roky 2016–2017 byly celkově ve znamení plánování naší svatby a snahy přežít šílený a překotný vývoj firmy. Spánek? Pche, nepotřebuju... :) Na dílnu přišla brigádnice Simonka, brigádnice druhá Nikča (nejlepší kamarádka první Nikči), Markétka, Renča, která se k nám dostala vtipnou souhrou náhod, kdy manžel doma říká - kolega v práci říkal, že jeho manželka co šije, hledá práci... A já hledala zrovna vedoucí šicí dílny. Jenže kapacity nestačily, pořád vyprodáno. A tak se moje cesty setkaly s další skvělou šicí dílnou. Poprvé jsem k nim jela MHD, pršelo jako blázen, nohy promočené po kolena, když jsem k nim dorazila a skvělá majitelka se jen podívala na moje skici kabátků a řekla, jasný, to zvládneme, podobné šijeme. A už hodně krát za ty roky jsem od ní slyšela tuhle větu... Jasný to zvládneme. Měla jsem velké štěstí na lidi, kteří se mi dostali do cesty. A šijí s námi dodnes. Nejen kabátky, ale i trička. :) 

A tak šel čas, v osobním i pracovním životě to byl frmol. Hlavně se zjištěním, že náš "tým" se rozroste o dalšího člena. Stal se jím v březnu 2018 malý Tom. Láska. Změnil mi svět. Neříkám, že to byla snadná nebo klidná doba, ale byla to doba plná výzev a pokroku. Donutil mě změnit to jak funguji, to jak pracuji a to, že dost času již i nepracuji a užívám si ten vzácný čas s ním... :) Doba, která celou firmu posunula obřími kroky o kus dál.

Po narození Toma jsme se rozhodli realizovat i další sen. Otevřít svůj druhý kamenný obchod a to v Praze. Našli jsme malý prostor kousek od Národního divadla a dali se do rekonstrukce, montování, stěhování... 1. října 2018 jsme slavnostně otevřeli dveře nové prodejny. (Nyní je prodejna již přestěhovaná do větších a komfortnějších prostor na Karlínském náměstí, musíte vidět, je úúúžasný! :)). Téhož roku jsme přijali mnoho šikovných lidí na firmu. Pro pražskou prodejnu nastoupila jako vedoucí Magda a v Liberci jsme za Jarku přijali Lenku. Magda i Lenka jsou nyní na mateřské dovolené. :) Prahu vede nově Terka, jejíž správu sociálních sítí musíte vidět, to je prostě radost! :) A potkali jsme člověka, který nám do týmu zapadl jak poklička na hrnec... Jíťu. Milá, sympatická a skoro vždycky usměvavá Jíťa se k nám dostala v podstatě náhodou, kdy se hlásila na jinou pozici, ale od prvního setkání bylo jasné, že místo, které ji nabídneme bude jiné, ale že ji na firmě rozhodně chceme! Že se stane dirigentem ve tvoření, že ji svěříme naše milované vyšívací stroje a spoustu dalších kreativně dekoračních činností. :)

 

2019 začal hekticky. Asi nejtěžší doba v mém podnikání. Okamžiky, kdy jsem udělala chyby, kterých jsem později litovala. Dnes je ale beru již jako výzvu, poučení a něco, co mě posunulo dál a dalo mi to možnost naučit o sobě mnoho nového. :) V dubnu 2019 jsme také otevřeli třetí kamennou prodejnu, a to v Hradci Králové. Bylo naprosto jasné, že tam musíme mít Štěpánku, naši dlouholetou skvělou zákaznici. To, že na pozici kývla, beru jako jednu z nejlepších věcí, která se nám v tom roce stala a jsem neskutečně vděčná za to, jak se o naši krásnou prodejnu stará. Nemohli jsme najít nikoho lepšího, než je ona. :) Tento rok na firmu nastoupila taky Káťa, skvělá žena, živel plný energie, která nám sebrala dost starostí tím, že se stará o kamenné prodejny a pomáhá jim se vším, na co naše síly již prostě nestačily. Mezitím na firmě přibylo i mnoho a mnoho dalších skvělých lidí, ale musela bych sepsat román, abych tam všechny dala, ale všechny najdete v našem soupise - Dream team... :)

2020, co napsat k tomuto roku? Já myslím, že na některé věci a situace ani slova nestačí. Zažil to tento rok asi každý. Velké sny a plány v lednu, které od března začaly padat... Nevzdáváme to, šijeme, tvoříme a prostě jsme stále tací, jací jsme. Prostě děláme, co umíme a snažíme se to dělat co nejlépe. Sny na nové prodejny jsou odložené, ale ani nám to nevadí, dokončujeme spoustu rozdělané práce a posouváme se drobnými krůčky i přes nepřízeň osudu. A tak spouštíme, konečně, i tento e-shop a moc doufáme, že vám díky tomu budeme zase o kousek blíž a zase o kousek lepší... Jak je na jedné z našich placek... Užíváme maličkostí... ♥

S ♥ Lucka